Kontakt:
oglalumpur@gmail.com
۞
Stručný úvod do filosofie marnosti TEXTY PÍSNÍ
۞
Bio:
Ondřej Galuška je hudebník a filosof, zakládající člen legendární multižánrové kapely eggnoise, frontman
projektu The Odd Gifts a spoluautor dětského hudebně divadelního představení Krev není voda (spolu s Milanem
Caisem, Davidem Novotným a dalšími). S eggnoise vydal čtyři alba, s The Odd Gifts dvě. Letos vychází sólové
album, jež je složeno výhradně z česky otextovaných písní a nese název Stručný úvod do filosofie marnosti.
Album produkoval PJONI a hostují na něm mimo jiné Bára Zmeková, James Harries nebo Jakub König.
Galuška je také spoluautorem soundtracku k filmu Jana Hřebejka Svatá Čtveřice a píše hudbu pro Taneční studio Light (Žirafy netančí, Bratři, Krev není voda…) a taneční soubor SPOLK (S dovolením!, Absolutně nepřijatelné pt. 2). Jeho verze písně Tea and Crumpets vyšla na albu Bazarem Proměn: A Tribute to Vladimír Mišík. V roce 2015 mu v nakladatelství TOGGA vyšla kniha Tělo hudby, hudebně-filosofická práce koncipovaná pro širší čtenářstvo zajímající se o hudbu. Loni vydal experimentální album Ligeticitations na labelu Ma Records.
Živou kapelu tvoří Jaryn Janek (basa), Michael Nosek (bicí, samply) a Jan Mizler (kytary).
Za svou desku ALBUMEN získali eggnoise tři nominace na největších nezávislých hudebních cenách světa Just Plain Folks 2009 Music Awards. V roce 2010 doprovázeli na turné Lenku Dusilovou. V roce 2015 odehráli koncert v Millenium Parku v Chicagu a doprovodili Jima Peterika (The Ides of March, Survivor), spoluautora světového hitu Eye of the Tiger.
První album sólového projektu Ondřeje Galušky, nazvané O.G. and the Odd Gifts, vyšlo na podzim 2012 a bylo pořadem Neon na ČRo Pardubice zařazeno mezi 14 nejlepších desek roku a získalo Harvest Prize na nezávislých hudebních cenách TAIS Awards. Album mělo dvě nominace v rámci Just Plain Folks 2017 Music Awards.
Jako pozounista, kytarista a zpěvák přispěl Ondřej Galuška na alba Báry Zmekové, Oldřicha Janoty, Květů, Longital, Downloud, Bongo Bombarďáka, Legendary Buccaneers, Jana Maxy a dalších.
30. srpna 2016 vyšlo druhé album projektu The Odd Gifts nazvané Migrant Songs, na kterém se jako hosté podíleli James Harries, Alasdair Bouch, Justin Lavash, Bijou Camara a další. Milan Tesař z rádia Proglas album zařadil mezi 17 nejlepších desek roku ve svém silvestrovském pořadu, magazín Alterecho je řadí mezi 20 nejlepších alb roku a rovněž na kultmix.cz se dostalo do širších nominací na album roku. V anketě rádia Proglas, do které hlasovalo přes 100 osobností českého hudebního světa, se umístilo mezi nejlepšími 5 deskami roku. Kapela si opět vysloužila několik nominací na nezávislých TAIS Awards.
Stageplan:
The Odd Gifts- stageplan 2017
Píseň Vidíš slyšíš je nasazena v hitparádě rádia Proglas: https://hudba.proglas.cz/hitparada/
Další krásná recenze: Hudební knihovna.cz
Pořídit si ji můžete v nakladatelství Togga: Stručný
úvod do filosofie marnosti
Nebo mi napište. Mám ještě pár kousků z limitované edice (kniha plus cd v boxu od Michaely Pospíšilové
Králové)!
Stručný úvod do filosofie marnosti má nominaci na album roku na cenách Apollo! Desku pokřtíme již
12.1. v Malostranské besedě!
https://www.cenyapollo.cz/
Drazí přátelé! Spustil jsem sbírku na vydání knihy Stručný úvod do filosofie marnosti. Nyní můžete
přispět k tomu, abychom celý koncept spojený s deskou dotáhli do konce. I kdyby byl pokus vybrat celou částku
marný, alespoň budeme vědět, kolik výtisků (ne)dělat. Takže je to zároveň takový průzkum… Některé
odměny stihneme do Vánoc. Knížku pravděpodobně ne, ale není to ani zcela vyloučené, tak to můžete risknout a
dát někomu pod stromeček něco pěkného – v nejhorším jako poukázku na Marnost. Budu rád, když se sem
podíváte a zvážíte podporu. Sdílení se také cení!
Odkaz zde: Donio
Ondřej Galuška definoval marnost. A v tom je obrovský kus naděje
Vrstevnaté písničky o marnosti na albu Ondřeje Galušky se jen tak neoposlouchají
Ondřej Galuška z Eggnoise nahrál jednu z nejosobitějších desek letošního roku
Marnost nad marnost, všechno je marnost, ale Galuškova deska dává smysl
Hlasovat do hitparády můžete zde: https://www.radio1.cz/…-velka-sedma
Zde si můžete přečíst ukázku z chystané knihy Stručný úvod do filosofie marnosti:
Ukázka z knihy Stručný úvod do filosofie marnosti 
Zde si můžete přečíst kompletní texty z alba Stručný úvod do filosofie marnosti:
Stručný úvod do filosofie marnosti TEXTY PÍSNÍ
https://www.radio1.cz/…velka-sedma/?…
Dnes si poprvé můžete poslechnout singl z nové desky: https://www.radio1.cz/…-velka-sedma
Příští týden se můžete těšit na premiéru nového singlu Orientační běh z chystaného alba Stručný úvod do filosofie marnosti.
Král trapnosti (kterého vám zahrajeme i na koncertech) je nasazený do Velké sedmy na Rádiu 1. Podpořte dobrou věc! https://www.radio1.cz/hitparada/?…
Festivalový sestřih s písní Můj táta
I kdyby sis připadal jako trapnosti král, hrát musíš dál!
Kde leží hranice mezi králem trapnosti a hrdinou situace je jen jedna z otázek, které zodpoví divadelní představení pro děti Krev není voda. Autory devíti písní, které zní živě na jevišti a nyní vycházejí také jako samostatné album, jsou Ondřej Galuška a Milan Cais. S humornou nadsázkou a sebeironií v nich popisují vztah rodičů a dětí, v tomto případě především otců a dětí. Představení je součástí programu festivalu Struny dětem. Datum vydání alba Krev není voda je pátek 29.3.2019.
Mezi spolutvůrci a účinkujícími jsou nejen hudebníci Milan Cais a Ondřej Galuška, ale také herci David Novotný a Richard Fiala. Ti nyní společně se svými dětmi a spoluúčinkujícími nahráli písně z představení Krev není voda, které vzniklo pod vedením Lenky Tretiagové ve spolupráci s Tanečním studiem Light. Premiéru mělo představení v prosinci loňského roku v Divadle v Celetné.
Autory devíti písní na albu jsou Ondřej Galuška a Milan Cais, kteří s nadhledem a vtipem zpívají o věčném machrování umělců-tatínků (Král trapnosti, Můj táta) a zároveň dávají najevo skutečný rodičovský cit a tíhu odpovědnosti (Od bdění ke snění, Než tě vzbudím, Cinkací píseň). Tak jako v představení se nakonec ukazuje, že každý rodič je nenahraditelný a v tom jsou vlastně všichni stejní. Písně tak zaujmou děti a zároveň pobaví dospělé.
Zvukově bohatá hudba má svůj pevný základ v bicích Milana Caise a baskytaře Richarda Fialy, Ondřej Galuška nahrál kromě kytar a pozounů i například vibrafon a banjo, mezi hostujícími muzikanty se objeví fenomenální klávesista Jan Aleš. Nejvýraznější hudební složkou jsou pak zpěvy. Kromě sboru složeného převážně z vlastních dětí hudebníků a výrazného vokálu Milana Caise album oživují hlasy špičkových herců Davida Novotného a Richarda Fialy, a to jak zpěvem, tak mluveným slovem, které album přibližuje zážitku divadelního představení.
Představení Krev není voda je jedinečným setkáním silných tvůrčích osobností z různých oborů, kteří spolu se svými dětmi zpracovali alegorický příběh o zodpovědnosti, lásce a osamostatnění. Na inscenaci se kromě zmíněných hudebníků a herců podílela i oceňovaná choreografka Dora Sulženko Hoštová a talentovaný tanečník David Králík. Představení se bude v roce 2019 hrát převážně v Divadle v Celetné a v Paláci Akropolis.
Album smíchal Mishan Pajdiak z little m records a vydává jej label Indies Scope. Bude pokřtěno v rámci festivalu Struny dětem v Divadle Minor 31. 3. 2019. CD vychází za podpory festivalu Struny dětem
Poslechnout si můžete zde:
https://www.indies.eu/…age/krev2019
Zítra (18.12.) od 16:00 budu s Markem Doubravou hostem pořadu ArtCafé na Vltavě. Budeme si povídat o dětských písních, o písních pro děti a o dětech pro písně. Bude řeč i o CD Playground English a představení Krev není voda, které dělám se souborem Taneční studio Light. Budeme taky hrát nějaké ukázky na živo.
Ondřej Galuška produkoval a nahrával album písniček pro děti v angličtině projektu Playground English. Deska se jmenuje Frog Biscuits a již je k mání přes Indies Scope a digitální distribuci. Obsahuje neuvěřitelných 27 krásných písní Karolíny Shipstead a jsou tam taky super pozouny a kytary a flétny a cella a hlasy. Dejte si to pod stromeček a pusťte to těm dětem, ať taky slyšej jednou něco pořádnýho.
https://www.indies.eu/…yage/emglish?…
Migrant Song je v semifinále International Songwriting Competition.
Mezinárodní hudební ceny Just Plain Folks 2017 se konají po několikaleté pauze způsobené vážným zdravotním stavem svého zakladatele. Just Plain Folks je organizace s třicetiletou tradicí složená z nadšenců a dobrovolníků („grassroots“) a její ceny se množstvím posuzované hudby a zapojených dobrovolníků staly největší hudební soutěží světa.
http://www.jpfolks.com/2017awards.php?…
Jsou jedinečné v tom smyslu, že rozhodovací proces mají v rukou dobrovolníci z řad hudebních profesionálů i hudebních fanoušků. V minulém ročníku (2009) bylo posouzeno přes 42 000 desek a 560 000 skladeb ze 160 zemí světa. Eggnoise měli nominace za desku Albumen a píseň Home. Letos Eggnoise ve výběru uspěli s deskou Yolk, která má nominaci za nejlepší album v kategorii Modern Rock/Pop, a s písněmi Parent Song a Shanghai, jež mají nominaci na nejlepší píseň v kategorii Modern Rock Song.
Rovněž skupina The Odd Gifts, projekt Ondřeje Galuška a dalších členů Eggnoise, se dostala do výběru a má nominace za své první album O.G. and the Odd Gifts a za píseň Tell Me It Ain’t So v kategoriích Rock Album a Rock Song. Ceny Just Plain Folks mají zcela nekomerční charakter. Účast je zdarma a účelem výběru je pouze nalézt zajímavou hudbu ze všech koutů světa. Protože je celý proces výběru velmi náročný a zdlouhavý, byla uzávěrka tohoto ročníku již před více jak rokem. Nebylo proto možné ještě přihlásit například aktuální album Migrant Songs skupiny The Odd Gifts. Na druhou stranu jsou tak ceny JPF dobrou protiváhou běžnému zaměření na nejnovější počiny a dokladem toho, že kvalitní hudba nepřestává být aktuální po jednom roce.
Zatímco skupina Eggnoise není momentálně koncertně činná, kapelu The Odd Gifts můžete vidět například již toto úterý 28.2. v pražském JazzDocku.
Recenze na CD a pěkné sesumírování textů od Milana Tesaře pro Katolický týdeník a Proglas. Děkujeme! http://hudba.proglas.cz/…-recenze-cd/
Redakce Alterecha zařadila Migrant Songs mezi nejlepších 20 desek roku. Vážíme a děkujeme! Reakce z redakce
Milan Tesař z rádia Proglas zařadil Migrant Songs do svého výběru sedmnácti nejzajímavěších alb roku 2016 ve svém silvestrovském pořadu. Rovněž nás zmínil ve svém shrnutí hudebních událostí roku: Proglas – hudební události roku
Migrant Song je mezi 30 nejlepšími singly roku v rámci pořadu WorldBeatUK na Brum Radio z Anglie! WorldBeatUK
V hitparádě rádia Proglas byla nasazena naše písnička Winnie-the-Pooh on a Farm. Hlasovat můžete do pátku. Děkujeme za případnou podporu! http://hudba.proglas.cz/hitparada.html
Delší rozhovor pro UNI s velmi milým úvodem od Tomáše S. Polívky:
____________
____________
Máme recenzi v Central and Eastern European London Review! „This is an enjoyable and thought-provoking collection
of songs – it not only has sentiments redolent of the Sixties but is almost a concept album in itself.“
http://ceel.org.uk/…m-in-itself/
Již zítra křtíme cd Migrant Songs. Jako hosté se k nám připojí James Harries, Marek Doubrava (Hm…), Marie Puttnerová (Jablkoň), Moustapha Faye, Ondra Ježek (OTK), Vojtěch Procházka (Vertigo) a Ondřej Slavík (Zrní). Nezmeškejte tenhle nejlepší mejdan!
Na lidovky.cz měl premiéru videoklip k písni Lullaby. Střih, režie: Jakub Cermaque Čermák, kamera: Petr Kačírek a Jakub Čermák, loutkovodička: Daniela Šišková, autor loutky: Josef Koblic: http://www.lidovky.cz/…kultura.aspx?…
Celé album si nyní můžete poslouchat i zde: https://www.youtube.com/watch?…
„Album, jež se nevnucuje, ale ke kterému bude radost se vracet.“ Pěkná recenze v Reflexu od Antonína
Kocábka:
„Výjimečně zdařilá nahrávka, respekt!“ Recenze a tip v zářiovém Rock & All od Tomáše S.
Polívky.
Dnes o půlnoci bude Ondřej Galuška hostem Nočního proudu na ČRo Dvojka. http://www.rozhlas.cz/…porad/101663
The Odd Gifts mají další píseň v hitparádě Velká sedma. So Divine o bažantech na zahradě místo budíku a o lásce, co roste na stromech a každý podzim se musí zmoštovat, jinak shnije na zemi… Podpořte to tam! http://www.radio1.cz/hitparada/?…
Malý rozhovor s Ondřejem Galuškou: https://www.novinky.cz/…leranci.html
Náslechy a možnost zakoupení na stránkách Indies Scope:
http://www.indies.eu/…grant-songs/
„Indies Scope Records out of Prague publish another gem!“ Blogrecenze od Rudyho Carrrery z LA: http://amiscellany.info/…/music-the-odd-gifts-migrant-songs/
V pondělí 8.8. (zítra) od 19:15 si v pořadu Jak se vám líbí na rádiu Proglas můžete poslechnout dlouhý rozhovor Milana Tesaře s Ondřejem Galuškou o knize Tělo hudby a chystané desce Migrant Songs, ze které zazní dvě dosud nezveřejněné písně. Bystřete uši! http://hudba.proglas.cz/
Díky všem, kdo hlasujete do hitparády Velká sedma na Rádiu 1. Migrant Song se drží na 12. místě. Jen tak dál! http://www.radio1.cz/hitparada/?…
Přátelé, jsem dojatý! Je to poprvé v historii, co píseň The Odd Gifts postupuje v jakékoli hitparádě. Pokud jste hlasovali, nebo jen drželi palce, pak vám moc děkuju! A držet palce a hlasovat můžete tím pádem i tento týden: http://www.radio1.cz/hitparada/?…
Nyní můžete pro Migrant Song hlasovat v hotparádě Velká sedma na Rádiu 1: http://www.radio1.cz/hitparada/?…
Singl a titulní píseň Migrant Song z chystaného alba The Odd Gifts vyjde 20. června. Album pak 30. srpna na labelu Indies Scope. Všechno do sebe zapadá, radost!
První příležitost vidět The Odd Gifts naživo v nové sestavě a s novým repertoárem budete mít 19. května v pražském Café V lese. Kromě Michala, Honzy a Jaryna přijde pár vzácných hostů a zkusíme dodat i videoklip v předpremiéře!
Právě vyšla! Pod názvem Tělo hudby vychází přepracovaná doktorská disertace Ondry Galušky prošpikovaná řadou dříve internetově zveřejněných textů. Je to rozhodně nejpunkovější hudebně filosofická kniha na trhu a nesmí chybět v žádné knihovničce mezi Derridou a rozžvejkanou holubicí! Na co se můžete těšit? Alergická reakce, autokastrace rockových kytaristů, povodňová turistika, diskriminace hudebních nástrojů, volná improvizace v jeskyni a mnoho dalšího…
Pokud byste si knihu chtěli koupit na dobírku (290,–Kč + 20,–Kč poštovné) nebo s platbou předem (bez
poštovného), pište na eggnoise@eggnoise.cz!
Minulý týden jsme až na pár detailů dokončili náběry na novou desku. Ve studiu se nám mimo jiné mihnuli
Justin Lavash, James Harries, Alasdair Bouch, Marek Doubrava a Bijou Camara. Materiál je to krásný a věřím, že
Ondra Ježek si s tím rád pohraje. Mix je plánovaný na půli května. 
A je to tady, chystá se druhá deska! Ondřeje Galušku tentokrát doprovodí muzikanti z eggnoise Michael Nosek, Jaryn Janek a Jan Mizler. S přispěním mnoha vážených hostů se pokusíme ve studiu Jámor Ondry Ježka vytvořit zase tak trochu jinou desku. Více o tom ale později. Jo a ta kapela se od teď bude jmenovat jednoduše The Odd Gifts…
Přátelé, vyrojilo se mi tu pár sólových koncertů v prosinci, především pak turné s Personal Highway
Michaela Noska. Koukněte, zda nejste poblíž:
01. 12. 2015 BRNO Na Prahu 19:00 Open Mic Na Prahu
02. 12. 2015 OLOMOUC Hoblina 20:00 S Tomášem Krejčiříkem
12. 12. 2015 HRADEC KRÁLOVÉ Náplavka 19:00 O.G. jako předkapela Personal Highway
16. 12. 2015 BRNO Music Lab 20:00 O.G. jako předkapela Personal Highway
17. 12. 2015 OPAVA Café Evžen 20:00 O.G. jako předkapela Personal Highway
18. 12. 2015 ZNOJMO Na Věčnosti 20:00 O.G. jako předkapela Personal Highway
Lidé si například myslí, že mají na všechno kvanta času. Vědci ale přišli na to, že kvantum času je čas, za který světlo urazí Planckovu délku. Jelikož žádný menší čas neexistuje, nepomůže vám, ani kdybyste těch kvant měli sebevíc.
Všechno by prý mohla vysvětlit teorie strašně super strun.
Zaznělo to již tolikrát, že se z toho stává všeobecně přijímaný poznatek: multikulturalismus selhal.
Myšlenka, že různé kultury si udrží svá specifika a přitom se integrují do „většinové“ společnosti, je
odvážná, možná v lecčems naivní. V každé kultuře jsou přeci jen konzervativní mechanismy, lidé tíhnou
k sobě podobným a chtějí se identifikovat s určitou skupinou vymezenou proti ostatním. Když se ale trochu
zamyslíme nad tím, jaké máme alternativy, dojdeme k velmi jednoduchému závěru: Multikulturalismus –
jednoduše ve smyslu soužití mnoha kultur – nemůže selhat, multikulturalismus je fakt.
Analogie s lesním hospodářstvím je více než pomůckou k pochopení problematiky. Lesní monokultury nejsou nikde
původní. Původní je vždy polykultura. V přirozeně vzrostlém lese není nikdy jen jeden druh stromu, zvláště
u nás jsou přirozené smíšené lesy, kde se objevují jak listnaté tak jehličnaté stromy s mnoha různými
zástupci. Lesní monokultura jako čistě smrkový les vzniká pouze zásahem zvenčí, v určitém smyslu násilím,
výsadbou člověkem. Monokultura má tu výhodu, že se v ní dá dobře těžit dřevo, rychle roste, dá se snadno
ovládat. Nevýhody se ukazují postupem času, zprvu nenápadně, ale často vyvrcholí naprostým kolapsem systému.
Ve smrkových kulturách jsou například mnohem častější polomy vlivem silného větru, jako se to stalo před pár
lety v Tatrách. Ve smíšeném lese nikdy nedojde v takové míře k řetězové reakci a zničení celého lesa.
Dalším problémem jsou škůdci, jako je nechvalně známý kůrovec v šumavských lesích. Problém je zde ten, že
monokultury si se škůdcem nedokáží poradit, a proto je nutný zásah člověka. Je to pak buď užívání
pesticidů, kácení atd. nebo ponechání lesa napospas s tím, že časem na jeho místě vyroste zdravá
polykultura, která si už s kůrovcem poradí. Do jisté míry je tedy lesní monokultura umělý systém udržitelný
jen za podmínky silné kontroly, represivních a násilných kroků.
„Západní kultura“ naštěstí nikdy nebyla monokulturou. Kromě vnějších vlivů na filosofii a na umění
z Afriky, Asie, Indie i arabských zemí je sám Západ velkou změtí různých kultur a skupin, které se mohou
jevit jako nekompatibilní. (V rámci různých druhů stromů existují ještě různé variety, lokální odrůdy
atd. a les, to nejsou jen stromy, ale i nižší podrost a houby, které celý les propojují, hmyz…) V České
republice je to méně patrné, protože je zde česká majorita opravdu velmi silná. Při návratu z měst jako
Londýn nebo New York (dvou míst, kde jsem byl a kde jsem měl pocit, že multikulturalismus celkem obstojně funguje)
si jednotvárnosti a uniformity české společnosti všimnete hned. Taková společnost je nejen velmi nudná, ale
také velmi náchylná k excesům podobně jako smrková monokultura. Hysterické reakce směrem k islámu
(v jakékoli podobě) a uprchlíkům (zatím prakticky nepřítomným) jsou tak vyhrocené mimo jiné proto, že je
mezi námi málo muslimů, málo Syřanů, málo černochů. Monokultura se bojí zředění hodnot, pošpinění
genetického kódu, exotických chorob, invazivních druhů. Je proto ochotna vzdát se svých svobod, uzavřít
hranice, odmítnout diskusi, zesílit kontroly, omezit pohyb, otrávit si vzduch. Neuvědomuje si, že se tím stává
slabší, hloupější, náchylnější.
Je jisté, že nejen v naší společnosti jsou silné konzervativní mechanismy a těžko snít o nějaké
univerzální společnosti bez jakéhokoli vymezování. Konfrontace je vždy bolestivá a někdy může být zhoubná.
I lidská monokultura má své nepopiratelné výhody: pohodlí, nulová potřeba reflexe a konfrontace, snadné
ovládání… Jistě i větší bezpečí, ovšem jak nedávno připomněl Zygmunt Bauman, větší bezpečí je
často získáno na úkor svobody. Každá skupina lidí, která sem přijde, bude mít tendenci si uchovat něco ze
své kultury a nebylo by ani moudré a společnosti prospěšné chtít po někom, aby se vzdával své kultury a
náboženství. Samozřejmě že pokud se někde tvoří uzavřená ghetta a města s jedinou kulturou, je to
potenciálně nebezpečná situace. Je to totiž opět ostrůvek monokultury, který je náchylný k excesům strachu,
radikalizace atd.
Monokultura nepřežije, protože její udržení by vyžadovalo natolik represivní kroky, že by znehodnotilo samotnou
kulturu dané populace (pesticidy zamořený, mrtvý les). Nepřežije také v tom smyslu, že je prostým faktem, že
lidé se budou nadále mísit, nadále stěhovat a bojovat o prostor k životu. Musíme se smířit s tím, že svět
je již natolik propojený, že se nemůžeme starat jen o dění na svém dvorečku, ale musíme vzít zodpovědnost
za trochu větší kus světa. Není to snadná věc, ale je jasné, že množství rozdílných kultur v našem okolí
nebude ubývat, nýbrž přibývat. A v tomto smyslu nemůže selhat multikulturalismus, může selhat pouze
společnost jako celek.
Zítra vychází zajímavé kompilační album k poctě Vláďovi Mišíkovi. Natočil jsem tam jednu píseň, protože mám Vláďu rád a hrozně si vážím toho, že jsem si s ním mohl zahrát. V písni Tea and Crumpets nahrával basu Jaryn Janek, perkuse Michael Nosek, já harmonium, kytaru a zpěv. O zvuk se skvěle postaral Mishan Pajdiak. Harmonium jsem získal od Michala Mravce, velký dík mu za to! Bazarem proměn
Opět jedno zásadní sólové vystoupení, jak jinak než na zámku! Malé festivaly vedou!
V sobotu na Jazzohraní vystupujeme již v 10:45 dopoledne. Bude s námi hrát úžasný Michal Wróblewski na klarinet, tak to nezmeškejte!
Crowdfunding jakožto nový způsob financování nejen hudebních projektů se objevil jako světélko naděje
v potemnělé budoucnosti hudebního průmyslu i nekomerčního muzicírování. Funguje tak, že zájemci
o výsledný produkt (album, festival, počítačovou hru) si jej předplatí prostřednictvím crowdfundingového
serveru. Ten nabízí vícero možností sponzorství formou balíčků předplacených služeb a produktů. Touto
cestou již vznikly mnohé zdařilé výtvory, které by možná jinou cestou nemohly být financovány. Jako každý
pokrok i tento má však své stinné stránky, a protože o nich se moc nemluví, zkusím na ně upozornit. Nechci
tím nikoho od crowdfundingu zrazovat, držím palce všem, kdo takto své projekty zkouší financovat, a mám radost
za každý projekt, který si najde cestu na svět díky podpoře lidí! Pouze jakožto filosof cítím povinnost
upozorňovat na skrytá nebezpečenství ohrožující lidskou důstojnost v našich každodenních životech.
Crowdfunding jako financování projektu uživateli, zájemci, posluchači atd. je sám o sobě skvělou myšlenkou. Co
je méně jednoznačné je forma, kterou se to v současnosti děje, a je otázkou, zda může být tato forma jiná
v prostředí, které je konkurenční (je tu stále více crowdfundingových serverů) a orientované na peníze (jde
přece o financování). Aby projekt učinily atraktivnějším, vymýšlejí crowdfungové servery spolu s umělci
speciální balíčky produktů. Ani nejde o to, že by si lidé analogicky ke slevám v supermarketech kupovali
bonusy, které by si normálně nekoupili a které nepotřebují. Závažnější je, co všechno se do těchto
balíčků dá dostat: soukromá lekce na kytaru, společné foto, jmenovité poděkování na obalu desky, složení
písně na míru atd. atd. Každá kapela si může vpustit příznivce do tvůrčího procesu, jak chce, ale tady se to
děje z jediného důvodu: pro peníze. Pokud se balíčky neprodávají, vymyslí se nové způsoby, jak se kapela
může prostituovat ať už hudebně či nehudebně. A pamatujme, že crowdfundingovým firmám jde také o výdělek.
(S penězi byl ovšem tento problém odjakživa: starší forma financování získáním sponzorství či prodejem
hudby například pro reklamy nebo do komerčních filmů jistě také skrývala mnohá etická dilemata.)
Tím, jak je systém crowdfundingu nastavený – buď vše anebo nic, pokud se nevybere cílová částka, peníze se
vrací, ovšem autor projektu musí i tak zaplatit crowdfungingové firmě – vzniká tlak na umělce, aby
přesvědčili své příznivce a podpořili projekt. A ačkoli je nesporné, že se nevybírají peníze za nic
(přispěvatel si předplácí album apod.), vynucený postoj umělce vůči posluchači se nese v duchu žebrání.
Umělci nic jiného nezbývá: dokud se nevybere cílová částka, musí všechny dokola přesvědčovat, přemlouvat,
podlézat jim, slibovat a prosit. Takže i když umělec nechce nic nepatřičného a neopodstatněného (nechce
půjčku zadarmo), ocitá se v nedůstojné pozici doprošovatele.
Zároveň je třeba upozornit na to, že umělec takto nezíská peníze (jako by tomu bylo u žebrání), ale získá
dluh. Skupina Mňága a žďorp nedávno vybrala rekordních půl milionu korun na natočení alba v Číně. Ale není
to (zatím) důvod k oslavě, jak se někteří domnívají. Znamená to totiž, že jsou o půl milionu chudší.
Mají dluh vůči všem těm lidem, kteří podpořili jejich projekt a mají důvěru v to, že se kapele povede
projekt uskutečnit. Dluhem se ale člověk stává nesvobodným. Musím dodržet termíny. Už si nemohu vybrat, zda
desku vydám či nikoli. Už jí nemohu dát úplně jinou formu. Nemohu ji vyhodit, když po masteringu zjistím, že
je všechno špatně a měl bych začít odznovu. A tady je zakopaný asi ten největší pes. Jak totiž určím
předem hodnotu uměleckého počinu? Až do posledního momentu nemůže nikdo říci, jestli bude deska zdařilá, či
ne, a samozřejmě to bude každý cítit trochu jinak. U uměleckých děl dává předplácení zdaleka nejmenší
smysl. Jak mohu vědět předem, že si chci koupit nějakou desku, aniž bych z ní cokoli slyšel? Leda že by byla
zaručeně stejná jako desky předchozí, které už znám. A toto je další nebezpečí crowdfundingu: že bude
motivovat unifikaci tvorby a vyhnutí se vývoji. (Přemýšlím tu o hudebních projektech, v rámci kterých je
položka za výrobu nosičů desetinová oproti nákladům na výrobu nahrávky – V jiné pozici byl například
Honza Žamboch, který album natočil a dal k poslechu a pak až prostřednictvím crowdfundingu financoval výrobu
nosičů.)
V době, kdy se za hotovou hudbu již prakticky neplatí, je crowdfunding chytrý způsob, jak peníze od lidí
získat. Zároveň je v tom prvek vydírání: Když nám nedáte peníze předem, nic vám nenatočíme, nahrávka
nevznikne. Ale jakožto umělci bychom si měli uchovat náhled, že něco, co prostě musí vzniknout, co se dere na
svět, vznikne tak nebo tak, zatímco to, čehož vznik závisí pouze na penězích, by snad ani vznikat nemělo.
Nevím, zda se crowdfunding udrží jako další zdroj financování nezávislých projektů (trochu mi tu dělá
starost, že větší šanci přilákat přispěvatele mají opět populárnější interpreti, zatímco unikátní
umělecké počiny takto dostatečnou podporu nezískají, takže je tu stejný začarovaný kruh jako jinde), nebo zda
zanikne pro nezájem lidí stejně rychle, jak přišel. Pokud vím, tak ve sféře počítačových her funguje velmi
dobře, ačkoli i zde jsou problémy jako opožděné uvedení na trh (dovedete si představit předplácet si desku,
kterou si poslechnete až za tři roky? Bude vás ještě vůbec (tato) hudba zajímat?). Byl bych rád, kdyby se
udržel jako jedna z možností financování uměleckých projektů a přitom získal lidštější podobu. Tu nebude
mít, dokud bude obsahovat elementy prostituce, žebrání, nesvobody a vydírání.
Již tento pátek zahrajeme opět jako the Odd Gifts v Ryběnaruby v Praze. Místo Filipa s námi jako host vystoupí Michal Wróblewski s klarinetem (E Converso, Mocca Malacco etc.). Můžeme si tudíž klidně fouknout Dvořáka a jiné výstřednosti. Přijďte!
Zoologická zahrada v Atlantě, GA, se nedávno postarala o rozruch ve vědeckém světě, když vydala
prohlášení, že v blízké budoucnosti začne vystavovat geneticky upravovaná zvířata. Podle vedení zoologické
zahrady ji k tomuto kroku vede nedostatek prostoru a finančních prostředků. „Každý metr se počítá,“
vysvětluje mluvčí zoo. „Stavba pavilónů pro taková zvířata, jako jsou žirafy, se prodražuje a
i každodenní péče o nadměrně velká zvířata je obtížnější a nákladnější.“ Přitom přizpůsobit
zvířata prostorovým možnostem zoo už prý dnes není takový problém. „Konkrétně u žiraf bude přechod na
krátkokrké jedince relativně snadný. Žirafy se rychle množí a samy jsou si vědomy faktu, že dlouhý krk jim
při životě v zajetí není nijak prospěšný.“ Zoologická zahrada se nicméně netají tím, že zavedení
genetických úprav se netýká jen žiraf. „Obecně můžeme říci, že velká zvířata se budou zmenšovat,
zatímco drobná a pro návštěvníky těžko pozorovatelná zvířata se zvětší. U velkých zvířat se ušetří
místo a zvýší se bezpečnost pracovníků. Když si takový hroch postaví hlavu, nikdo s ním nehne. Pokud se nám
podaří hrocha zmenšit na velikost řekněme morčete, nebude vůbec problém tvrdohlavé jedince usměrnit.
U drobných živočichů si zase lidé často stěžovali, že je v teráriích nenašli, a to je špatné pro
zoologickou zahradu, neboť návštěvníci si zaplatili za shlédnutí všech zvířat.“ Tento argument, zdá se,
ospravedlní i jiné genetické úpravy. Například živočichům, kteří rádi využívají mimikry, aby splynuli
s pozadím, budou maskovací barvy nahrazeny křiklavým pigmentem, čímž se stanou pro návštěvníky snadno
viditelní. Dále všechna zvířata budou v otevíracích hodinách zoo vzhůru a spát budou pouze v noci či
o svátcích. „Máme v plánu i pár překvapení,“ říká mluvčí Atlantské zoo. „Mnoho lidí si
stěžovalo, že hrabáč je ošklivé zvíře. Toto zvíře plánujeme vybavit hebkým veverčím kožíškem.“
Vyhrocená debata ve vědeckém světě na sebe nenechala dlouho čekat. Zastánci uchování čistoty zvířecích ras
protestovali před zoo s transparenty s karikaturou ředitele zkříženého s kapustňákem. Od protějšího
tábora si vysloužili nařčení z puritanismu a rasismu. Vědci, kteří nemají negativní postoj vůči genetické
modifikaci, vidí problém jinde. Pokud začne zoologická zahrada předvádět geneticky modifikovaná zvířata,
neměla by pak předvádět veškerá myslitelná a vyprodukovatelná zvířata, včetně koz, co dojí mléko
s proteinem pavoučích žláz, myší, co by byly nesmrtelné, kdyby jim nerostly nádory po celém těle,
klokano-sépií, octomilko-plejtváků, dnes velmi oblíbených žabo-myší a tak dále a tak dále…? Dnešní
zoologické zahrady mají přeci svůj původ v osvícenské fascinaci klasifikací a katalogizací. Otázku, jak dnes
vůbec pojmout zoologickou zahradu a organizaci zvířat, bude třeba znovu nastolit a zodpovědět. Do debaty vstoupili
i leibnizovští zastánci klonování. Nechali by do zoo umístit ovce Dolly 241 až 5847. Návštěvníci by se
mohli pokoušet najít dvě nachlup stejné, což by se jim pochopitelně nedařilo.
Budoucnost zoologických zahrad je velikým otazníkem. Málokdo se ovšem k současnému vývoji staví s nadšením.
„Jsou zde i jiné závažné problémy. Pokud budou zoologické zahrady pokračovat v praxi krmení zvířat
masokostní moučkou z nich samých, pak si uvědomme, že geneticky upravovaná zvířata v podobě pokrmu
představují pro zvířata nežádoucí riziko,“ říká italský filosof Václav Bělohradský, který se
dlouhodobě staví skepticky ke geneticky upravovaným potravinám.
Převzato z Daily Science
O.G. se zúčastnil remixové soutěže pro DSO Berlin, který dal k dispozici úryvky z třetí věty Dvořákovy
deváté symfonie. Výsledkem je téměř osobní a skromná píseň 1892.
https://soundcloud.com/…es-neighbour
Píše se rok 2442. Spojený byrokratický uzel pro hudební a těžební průmysl (SBUHTP) Volně sdružených
nekompatibilních národů (VSNN) vydal novou vyhlášku, podle které od 1.1. 2442 se zpětnou platností není
možné registrovat nová autorská díla. Od tohoto data je nutné veškerá nová díla přiřadit k již
existujícím skladbám jakožto jejich adaptace či nová zpracování. Není-li nové dílo přiřazeno
k stávající skladbě, musí být označeno jako volná improvizace a nesmí být provozováno více než jednou.
Mluvčí mluvčího osmého náměstka ředitele SBUHTP vysvětluje:
„Je dlouho známým faktem, že vše již bylo napsáno. Skladatelské korporace pracují s omezeným hudebním
materiálem již po staletí. Dříve tu byl element zapomnění, který vytvářel prostor pro opětovný vstup
starých kombinací tónů jakožto něčeho nového. Od vynálezu zvukového záznamu a především od digitalizace
partitur a nahrávek je však dohledání a identifikace skladeb otázkou několika vteřin. Nynější opatření má
především ochránit velké autorské korporace jako Tin Pan Highway před ušlým ziskem a tím dát nový impuls
hudebnímu průmyslu. Od nynějška již nebude možné, že by někdo vzal kus skladby od korporace Beatles Ltd. a kus
skladby od Simon & Garfunkel & Sons a vydával to za zbrusu novou píseň kapely Offspring Revival Revival.
Není možné, aby se samozvaní umělci přiživovali na výtvorech zavedených firem, jejichž autorství je dobře
doložitelné v archivech Pododdělení rozúčtování tantiémů Oddělení registrace autorských paradigmat a
vzorců Byrokratického poduzlu hudební a masérské produkce SBUHTP (PRTORAPVBPHMPSBUHTP).“
Je až s podivem, že se SBUHTP odhodlal k takovémuto kroku až teď. Každoročně se registrují tisíce a tisíce
nových děl a stížnosti autorských gigantů každým rokem sílí. Trvale udržitelný růst hudebního průmyslu
přeci není možný s nekontrolovatelnou fragmentarizací dodavatelů kompozic. Váhavost SBUHTP vysvětluje
mluvčí mluvčího osmého náměstka následovně:
„Bylo třeba udělat tlustou čáru a přitom se muselo postupovat obezřetně. Kdybychom danou vyhlášku důkladně
byrokraticky neukotvili, hrozily by nám soudní pře ze stran samozvaných umělců-zlatokopů. Zároveň jsme čekali
na dokončení softwareu, který systematizoval veškeré registrované kompozice a potvrdil nám, že seznam možných
skladeb je již kompletní. Jedinou výjimku tvořila jedna chybějící kombinace tónů v kompozičním stylu stáje
U2 Corporation. Skladbu jsme registrovali pod jménem této korporace, neboť šlo zjevně o přehlédnutí. Ty
miliardy skladeb, co z počítače vypadly jako pouhé napodobeniny dříve registrovaných skladeb, výrazně ulehčí
SBUHTP, který nyní může rozpustit hned několik pododdělení oddělení.“
Vyhláška byla ratifikována všemi státy VSNN až na jeden, totiž na archaický státeček jménem Kuba. Tamní
vláda tvrdí, že na Kubě stále existují umělci, kteří jsou schopni vytvářet originální kompozice. Autoři
tohoto tvrzení však očividně zapomínají na fakt, že autorův pocit originality ještě nezaručuje originalitu
kompozice. Navíc, kdyby opravdu ještě existovaly nějaké písně, které je třeba dopsat, odhalil by je software
SBUHTP a přiřadil je k té autorské korporaci, která má registrována odpovídající skladatelská paradigmata a
postupy u PRTORAPVBPHMPSBUHTP. Uzel pro hudební a těžební průmysl tak jasně vzkázal všem umělcům světa: je
konec loupežím za denního světla. Začněte dělat svou práci, a tou je hodnotná úprava skladeb platně
registrovaných držiteli autorských práv.
og
Video z Balcony TV bylo umístěno do soutěže Global Music Rumble. Vede si tam všelijak, od 16. po 182. místo.
Momentálně je to 41. pozice. Najdete-li tam cestu, zahlasujte si… Je to pěkný projekt.
http://balconytv.com/…ts/top-voted
http://balconytv.com/…aluska-fears
Tomáš Klement z Pardubického rozhlasu se nedávno pozastavoval nad tím, kolik máme u nás různých hudebních
cen. Je jich tolik, že si pomalu každý interpret může nějakou tu cenu odnést. Znamená to, že je hudebních
ocenění a žebříčků přespříliš? Nikoliv, a TAIS Awards jsou toho důkazem.
Nedávno jsem se účastnil následující diskuse: podle jedné strany, tlumočící Adornovo pojetí, potřebujeme
mít nějaká obecná měřítka vkusu, abychom mohli o hudbě něco smysluplného vypovídat. Subjektivní výpovědi
založené jen na vztahu osobního zalíbení nemají žádnou výpovědní hodnotu. To, že se něco někomu líbí
nebo nelíbí, je nesporné, ale neříká nám to nic o objektivních kvalitách daného díla.
Já jsem se snažil hájit opačný postoj: Je jistě možné definovat si nějaká víceméně objektivní kritéria
pro kvalitu kompozice, pro její originalitu, koherentnost, komplexnost apod. Toto objektivní posouzení nám však
nikdy nemůže říct, kdy se jaká skladba někoho dotkne, kdy strhne masu lidí a stane se základem nového stylu,
kdy dojde ke skutečnému setkání a uskutečnění hudby posluchačem atd. A je to něco, co každý z nás zná.
Nedokážeme vysvětlit proč, ale některé písně se propojili s některými momenty našich životů tak, že se
navzájem dokreslují a umocňují. Je to ten pocit, že (ta konkrétní) hudba dává našemu životu smysl, tzn. ne
že je tato hudba soundtrackem k našemu životu, ale že náš život je videoklip k této písni! Je toto něco, co
postrádá výpovědní hodnotu? Snad co se týče kompozičních pravidel, postupů, zkrátka všeho toho, co lze
„objektivně“ posuzovat, neboť toto setkání a snad bychom mohli říci obdarování, se děje na hlubší úrovni
hybností a energií, které jsou společné hudbě i našim životům.
Hudební ocenění se většinou vedou v duchu Adornova požadavku na objektivní kritéria, ať už jde
o dokladatelné prodeje nosičů, nebo o zprůměrované hlasování hudebních odborníků, akademiků, kritiků
apod. Čím víc soudců, tím je rozsudek objektivnější. Bohužel, tím je zároveň méně zajímavý. Je to jako
se soutěží královny krásy. Žena, která projde několika koly posouzení mnohačlennými porotami, bude podle
všech objektivních kritérií krásná, ale stěží bude opravdu zajímavá pro konkrétního muže a o to méně
pravděpodobně bude „tou pravou“. Soutěže krásy jsou vlastně ztělesněním Kantova pojetí krásy jako toho,
co v nás vyvolá nezainteresované, nezaujaté zalíbení. Estetický soud je subjektivní soud s nárokem na
univerzálnost (Ta se musí líbit všem!). Oproti tomu je třeba říci, že nejkrásnější žena je ta, kterou
milujeme, a ta se rozhodně líbit všem nemusí. Vtah k hudbě je však vztahem vášně a nikoli nezainteresovaného
zalíbení.
Tais Awards nejsou jako jiné hudební ceny v tom, že nepředstírají (beztak nedosažitelnou) objektivitu. Jsou
zaujaté v tom nejlepším slova smyslu. Jsou dílem jediného člověka, který je zároveň vyhlašovatelem
i porotcem. Nemusíme sdílet Benův vkus, ale je patrné, že jeho přístup je hnán vášní pro hudbu, která vždy
nějakou výpovědní hodnotu má.
Další pozoruhodnou věcí na Tais Awards je, že neudělují ceny na základě soutěže pořadí v pomyslném
žebříčku. Tyto ceny se udělují v libovolném počtu a to nikoli „nejlepším“ (opět pochybné slovo, které
nám nutí objektivistický pohled) interpretům, ale prostě všem, kteří si podle Benova úsudku zaslouží
uznání. A co si budeme namlouvat, každý umělec trochu toho uznání potřebuje. Z tohoto hlediska není příliš
mnoho hudebních cen, je jich příliš málo! Totiž takových, jakými jsou Tais Awards. Ceny udělované v Tais
Awards jsou dary, jsou osobní, zaujaté, bez očekávání návratnosti.
Toto zamyšlení nepíši proto, abych zveličoval svůj (náš) úspěch, nýbrž proto, že si tohoto úspěchu
velice vážím.
O.G. 10.4.2013
http://musicserver.cz/…e-Odd-Gifts/
http://www.denik.cz/…0130301.html
Laponští vědci zjistili, že život je utrpení a nic než utrpení. Naštěstí se zároveň ukázalo, že většina lidských aktivit vede k jeho zkracování (a to jak v případě života lidského tak zbytku života na zemi) a jediným stavem, který lidský život výrazně prodlužuje, je nuda. Nudy v dnešním světě přitom rapidně ubývá, jak vědci dokázali pomocí srovnání bezmála dvou miliard účtenek z nákupních center v Helsinkách a okolí. S úlevou tedy můžeme konstatovat, že tento nechtěný dar, jímž je život, bude brzy jen bezvýznamným kvantovým mžikem v dějinách nebytí. Ať žije věda!
Album O.G. and the Odd Gifts bylo Pořadem Neon na ČRo Pardubice zařazeno mezi 14 nejlepších alb loňského roku.
http://www.rozhlas.cz/…012--1160040
Album O.G. and the Odd Gifts má čtyři nominace v nezávislých hudebních cenách Tais Awards.
http://www.taisawards.com/…awards-2013/
Dnes bylo album O.G. and the Odd Gifts představeno v Mozaice na ČRo3 Vltava! Zaznělo mnoho písní i pár slov o nás. Jsme moc vděční za toto nečekané zviditelnění našich skromných počinů! Druhé vánoce, dalo by se říct.
Tell Me It Ain't So je nasazena ve Velké sedmě na Rádiu 1. Máte-li chvilku, zahlasujte si, ať to hustí éter! Díky! http://www.radio1.cz/hitparada/?…
Od 17. do 21.9. probíhá na Rádiu 1 týden s O.G. and the Odd Gifts. Ať žije R1!
20.9. bude O.G. hostem pořadu Noční proud na ČRo Regina. Začátek 23:00.
Album O.G and the Odd Gifts je nyní ke stažení v sekci média/hudba. S tímhle názvem mi přišlo vhodné jej nabídnout jako dar posluchačům. Neberte to ale zas tak vážně. Pokud se Vám album líbí, můžete za něj zaplatit dobrovolnou cenu přes odkazy ve zmíněné sekci. Přeji hezký poslech.
Je dnes v módě dávat co nejvíce informací na první stranu a vůbec nic neschovávat do tajných skříněk, natož to pak balit do dárkových papírů. Ovšem informace není myšlenka a nezabalený dárek je jen chabou náhražkou daru. Proto jsou tyto stránky koncipovány tak, aby nepřispívaly k lenivění našich mozků. Pokud chcete informace, musíte nejdřív rozbalovat. Přejeme hodně zábavy.
Koupit album Migrant Songs v online obchodě Indies Scope:
http://www.indies.eu/…grant-songs/
(English below)Objednejte si CD přes og@oddgifts.cz. Můžete si pročíst booklet s texty, poslat CDčko dál jako dárek atd.
Přispět můžete kartou nebo paypalovým účtem přes PAYPAL:
–
If you'd like to buy a CD, please contact us at og@oddgifts.cz*
