O. G. Novinky Koncerty Média

O. G.

Víme, že otázka daru je spletitá mimo jiné proto, že pokud darující očekává nějaký protidar a návratnost, nejedná se o dar v pravém slova smyslu (je-li ve světě lidí něco takového možné), ale o investici, o směnu. Čisté dary, pramenící z ryzí štědrosti, však můžeme odhalit jinde: jedná se o dary přírody. Krásný jarní den je darem, přitom se za ním neskrývají žádné postranní úmysly, nemá žádný účel. Prostě je a naplňuje bytosti radostí ze života. Dary přírody jsou často něčím, o čem ani nevíme, že to dostáváme. Rodiče bedlivě pozorují své děti a snaží se vyčíst první známky talentu na to či ono. Když je někdo nadaný (obdarovaný – gifted), musí se talent co nejdříve rozvíjet. Oko rodičů však často pátrá po špatných stopách. Jaké je čí nadání a kdy se projeví, je velmi nesnadné určit. Předně je třeba říci, že nikdo nemá talent na všechno. Neexistuje obecný talent. Zároveň však není pravda, že by byl omezený počet zaměření talentu, předmětů talentu jako „hudba“, „sport“, „kreslení“, „politika“. Někdo je šikovný ve skoku do výšky a někdo začne skákat jiným stylem a doskočí výš. Je to ten samý talent? Někdo začne využívat efektů, aby z kytary udělal elektrický stroj, někdo začne malovat obrazy ze vzdálenosti tří metrů. Nadání jakožto dar nemá přesného dárce (co je to příroda?), nemá přesného příjemce (kolik z nás se nikdy nedoví, v čem spočívá náš největší talent / pro koho je vlastně talent přínosem?) a nemá přesný, předem daný předmět. Talent si mnohem spíše vytváří vlastní předmět. (V tomto smyslu je talent vždy zvláštní.) Takto musíme vnímat případ Johna Cage, o němž Schönberg prohlásil, že je svým způsobem geniální, ovšem ne jako skladatel. Co je však Cage jiného než skladatel? Cageův talent je jedinečný a přetváří náš pojem skladatele. Z tohoto příkladu je patrné, jak absurdní je říkat, že někdo má talent na skladbu nebo na hudbu, a myslet si, že víme, co tím myslíme. Stejně nesmyslné by bylo říci: „Má talent na to skládat přesně jako Janáček.“ Všichni jsme nějak obdarováni, máme množství menších či větších talentů (plivání na osmičku), které se musí rozvíjet, a jedině v rámci tohoto rozvíjení vyvstává samotný předmět talentu, to, na co a k čemu jsme nadaní. „Nevíme, čeho je naše tělo schopno.“ Ta věta hovoří také o darech přírody.

Dary přírody jsou zvláštní (odd), jsou liché, nedostávají se k žádné určité příležitosti, jsou nevyžádané, nečekané, neopětované, nedorovnané (uneven). Někdy dostáváme, i když něco ztrácíme. Vypadlý mléčný zub je bolestivou ztrátou a zároveň je darem jedinečné události. Ztráta nevinnosti je darem poznání. Konec vztahu je vykročením nad propast svobody, která je hrozbou a příslibem zároveň, tak jako díra po mléčném zubu. V té první ztrátě je něco hluboce smutného a tajemného, první náznak vlastní smrtelnosti, odchod kusu živého těla, jenž je zároveň ztrátou kusu duše. (Tak jako Artaud v poněkud jiné souvislosti říkal, že přichází o kus duše.) Ale duše není nikdy víc nebo míň, a proto je ztráta zároveň darem, protože duše se mění a už nikdy nebude stejná. Možná je zde skryto určité nepochopení přítomné v moderní době: Učíme se nikoli hromaděním, ale ztrátou. Tak rozvíjíme svůj talent, tak dospíváme. K rituálu dospění chlapců v muže u mnoha afrických kmenů patří obřízka. Oběť je darem, ale u oběti je ještě méně patrné, kdo koho obdarovává (při rituálu oběti získáváme přístup ke kontinuitě bytí, říká Bataille). Rituál oběti totiž obrací normální fungování světa, v němž se co nejvíc hromadí, investuje a směňuje. Ztráta zubu je takový skrytý rituál, nesčetněkrát opakovaný a vždy jedinečný. Vzdáváme se toho nejbližšího, vzdáváme se sami sebe, svých dětí, svých výtvorů.

Píšeme písně, někdo to dělá v hudbě, někdo na plátně, někdo v lese. Pěstujeme je (rosteme si je – we grow them) jako trvanlivý chrup. Jsou to bytosti, které zůstávají, odcházejí od nás a přitom v nás něco zanechávají. Když píšu písně, zaplňuji mezery, ale ty mezery tam jsou vlastně až zpětně, zuby zaplňují mezery až po té, co vypadnou. Píseň není osobní. Je něco míň, není nějakým přepisem konkrétních zážitků. A přitom je něčím víc, je kouskem odpadlého těla, vlastní bytosti, je to odpad, zbytek, který získává auru mezery, kterou zaplňuje. Je to relikvie, úlomek mrtvoly, klíční kost nebo obratel svatého, fragment, to nejnižší, co symbolicky zastupuje moc celku, ba co ji možná převyšuje. Je to něco ubohého vyzvednutého ze země, co se stává posvátným, fetišem, něco bezcenného, co se stává pokladem. (Poklad je vlastně libovolné něco, co se musí schraňovat z jediného důvodu: protože se to schraňuje.) Píseň je pochybným pokladem stejně jako mléčný zub přechovávaný v porcelánové krabičce. Píseň je darem a svým způsobem je také darem přírody, protože není jasné, odkud se bere. Není ani jasné pro koho má být darem – kromě samotného skladatele, rituálního vraha. Je velmi těžké vypustit píseň do světa, protože píseň nehledá zpovědníka jako osobní zpověď, ani publikum jako veřejné prohlášení. Píseň hledá schraňovatele, který ucítí mezeru ve své vlastní čelisti a ujme se bezcenného pokladu, nevyžádaného daru. Hudba není univerzální jazyk. Písně vytvářejí vždy částečné a úchylné komunity, které budou členům jiných komunit připadat zcela nesmyslné a prázdné.

Píseň je bolestný dar, bezcenný poklad, rudiment, který vychází z našich těl a promlouvá k našim tělům. Ale to, co se sděluje je radost, protože jedině radost se sdílí, bolest odděluje.
Možná že jsou i jiné písně, ale já je psát neumím.

O.G. 2012

The Odd Gifts jsou sólovým projektem Ondřeje Galušky. Na nahrané podobě projektu se podíleli Vladimír Pecha, Ondřej Ježek, Milan Tököly, Emil Frátrik, Tomáš Otevřel, Milan Cimfe, Zuzana Kropáčová a další skvělí muzikanti a zvukaři. Koncertní provedení The Odd Gifts má složení: Ondřej Galuška – kytara, zpěv, Tomáš Otevřel – basa, František Poborský – bicí, Tomáš Rejholec – bicí. Ondřej Galuška je též členem skupiny eggnoise.

Novinky

Ve Velké sedmě

Nyní můžete pro Migrant Song hlasovat v hotparádě Velká sedma na Rádiu 1: http://www.radio1.cz/hitparada/?…

Vychází Migrant Song

S velikou radostí vám představujeme titulní píseň z chystané desky The Odd Gifts. Vystupují v ní tito výjimeční hudebníci: James Harries, Alasdair Bouch, Moustapha Faye, Marek Doubrava, Michael Nosek, Jaryn Janek, Jan Mizler, Petr Kalfus, Filip Jiskra a Pavel Herzog. Videoklip vyrobil Pavel Mezihorák.

Chystá se vydání alba

Singl a titulní píseň Migrant Song z chystaného alba The Odd Gifts vyjde 20. června. Album pak 30. srpna na labelu Indies Scope. Všechno do sebe zapadá, radost!

The Odd Gifts naživo

První příležitost vidět The Odd Gifts naživo v nové sestavě a s novým repertoárem budete mít 19. května v pražském Café V lese. Kromě Michala, Honzy a Jaryna přijde pár vzácných hostů a zkusíme dodat i videoklip v předpremiéře!

Právě vyšlo Tělo hudby!

Právě vyšla! Pod názvem Tělo hudby vychází přepracovaná doktorská disertace Ondry Galušky prošpikovaná řadou dříve internetově zveřejněných textů. Je to rozhodně nejpunkovější hudebně filosofická kniha na trhu a nesmí chybět v žádné knihovničce mezi Derridou a rozžvejkanou holubicí! Na co se můžete těšit? Alergická reakce, autokastrace rockových kytaristů, povodňová turistika, diskriminace hudebních nástrojů, volná improvizace v jeskyni a mnoho dalšího…

Pokud byste si knihu chtěli koupit na dobírku (290,–Kč + 20,–Kč poštovné) nebo s platbou předem (bez poštovného), pište na eggnoise@eggnoise.cz!
obalka_nahled mala copy

Náběry jsou prakticky hotové

Minulý týden jsme až na pár detailů dokončili náběry na novou desku. Ve studiu se nám mimo jiné mihnuli Justin Lavash, James Harries, Alasdair Bouch, Marek Doubrava a Bijou Camara. Materiál je to krásný a věřím, že Ondra Ježek si s tím rád pohraje. Mix je plánovaný na půli května. marek IMGP4192 _MG_2564 copy bijou _MG_2570 copy

The Odd Gifts jdou do studia!

A je to tady, chystá se druhá deska! Ondřeje Galušku tentokrát doprovodí muzikanti z eggnoise Michael Nosek, Jaryn Janek a Jan Mizler. S přispěním mnoha vážených hostů se pokusíme ve studiu Jámor Ondry Ježka vytvořit zase tak trochu jinou desku. Více o tom ale později. Jo a ta kapela se od teď bude jmenovat jednoduše The Odd Gifts…

Prosincové koncerty

Přátelé, vyrojilo se mi tu pár sólových koncertů v prosinci, především pak turné s Personal Highway Michaela Noska. Koukněte, zda nejste poblíž:
01. 12. 2015 BRNO Na Prahu 19:00 Open Mic Na Prahu
02. 12. 2015 OLOMOUC Hoblina 20:00 S Tomášem Krejčiříkem
12. 12. 2015 HRADEC KRÁLOVÉ Náplavka 19:00 O.G. jako předkapela Personal Highway
16. 12. 2015 BRNO Music Lab 20:00 O.G. jako předkapela Personal Highway
17. 12. 2015 OPAVA Café Evžen 20:00 O.G. jako předkapela Personal Highway
18. 12. 2015 ZNOJMO Na Věčnosti 20:00 O.G. jako předkapela Personal Highway

Vědci zjistili, že lidé se často šeredně pletou...

Lidé si například myslí, že mají na všechno kvanta času. Vědci ale přišli na to, že kvantum času je čas, za který světlo urazí Planckovu délku. Jelikož žádný menší čas neexistuje, nepomůže vám, ani kdybyste těch kvant měli sebevíc.

Vědci zjistili, že vesmír je báječné místo.

Všechno by prý mohla vysvětlit teorie strašně super strun.

Monokultura nepřežije

Zaznělo to již tolikrát, že se z toho stává všeobecně přijímaný poznatek: multikulturalismus selhal. Myšlenka, že různé kultury si udrží svá specifika a přitom se integrují do „většinové“ společnosti, je odvážná, možná v lecčems naivní. V každé kultuře jsou přeci jen konzervativní mechanismy, lidé tíhnou k sobě podobným a chtějí se identifikovat s určitou skupinou vymezenou proti ostatním. Když se ale trochu zamyslíme nad tím, jaké máme alternativy, dojdeme k velmi jednoduchému závěru: Multikulturalismus – jednoduše ve smyslu soužití mnoha kultur – nemůže selhat, multikulturalismus je fakt.
Analogie s lesním hospodářstvím je více než pomůckou k pochopení problematiky. Lesní monokultury nejsou nikde původní. Původní je vždy polykultura. V přirozeně vzrostlém lese není nikdy jen jeden druh stromu, zvláště u nás jsou přirozené smíšené lesy, kde se objevují jak listnaté tak jehličnaté stromy s mnoha různými zástupci. Lesní monokultura jako čistě smrkový les vzniká pouze zásahem zvenčí, v určitém smyslu násilím, výsadbou člověkem. Monokultura má tu výhodu, že se v ní dá dobře těžit dřevo, rychle roste, dá se snadno ovládat. Nevýhody se ukazují postupem času, zprvu nenápadně, ale často vyvrcholí naprostým kolapsem systému. Ve smrkových kulturách jsou například mnohem častější polomy vlivem silného větru, jako se to stalo před pár lety v Tatrách. Ve smíšeném lese nikdy nedojde v takové míře k řetězové reakci a zničení celého lesa. Dalším problémem jsou škůdci, jako je nechvalně známý kůrovec v šumavských lesích. Problém je zde ten, že monokultury si se škůdcem nedokáží poradit, a proto je nutný zásah člověka. Je to pak buď užívání pesticidů, kácení atd. nebo ponechání lesa napospas s tím, že časem na jeho místě vyroste zdravá polykultura, která si už s kůrovcem poradí. Do jisté míry je tedy lesní monokultura umělý systém udržitelný jen za podmínky silné kontroly, represivních a násilných kroků.
„Západní kultura“ naštěstí nikdy nebyla monokulturou. Kromě vnějších vlivů na filosofii a na umění z Afriky, Asie, Indie i arabských zemí je sám Západ velkou změtí různých kultur a skupin, které se mohou jevit jako nekompatibilní. (V rámci různých druhů stromů existují ještě různé variety, lokální odrůdy atd. a les, to nejsou jen stromy, ale i nižší podrost a houby, které celý les propojují, hmyz…) V České republice je to méně patrné, protože je zde česká majorita opravdu velmi silná. Při návratu z měst jako Londýn nebo New York (dvou míst, kde jsem byl a kde jsem měl pocit, že multikulturalismus celkem obstojně funguje) si jednotvárnosti a uniformity české společnosti všimnete hned. Taková společnost je nejen velmi nudná, ale také velmi náchylná k excesům podobně jako smrková monokultura. Hysterické reakce směrem k islámu (v jakékoli podobě) a uprchlíkům (zatím prakticky nepřítomným) jsou tak vyhrocené mimo jiné proto, že je mezi námi málo muslimů, málo Syřanů, málo černochů. Monokultura se bojí zředění hodnot, pošpinění genetického kódu, exotických chorob, invazivních druhů. Je proto ochotna vzdát se svých svobod, uzavřít hranice, odmítnout diskusi, zesílit kontroly, omezit pohyb, otrávit si vzduch. Neuvědomuje si, že se tím stává slabší, hloupější, náchylnější.
Je jisté, že nejen v naší společnosti jsou silné konzervativní mechanismy a těžko snít o nějaké univerzální společnosti bez jakéhokoli vymezování. Konfrontace je vždy bolestivá a někdy může být zhoubná. I lidská monokultura má své nepopiratelné výhody: pohodlí, nulová potřeba reflexe a konfrontace, snadné ovládání… Jistě i větší bezpečí, ovšem jak nedávno připomněl Zygmunt Bauman, větší bezpečí je často získáno na úkor svobody. Každá skupina lidí, která sem přijde, bude mít tendenci si uchovat něco ze své kultury a nebylo by ani moudré a společnosti prospěšné chtít po někom, aby se vzdával své kultury a náboženství. Samozřejmě že pokud se někde tvoří uzavřená ghetta a města s jedinou kulturou, je to potenciálně nebezpečná situace. Je to totiž opět ostrůvek monokultury, který je náchylný k excesům strachu, radikalizace atd.
Monokultura nepřežije, protože její udržení by vyžadovalo natolik represivní kroky, že by znehodnotilo samotnou kulturu dané populace (pesticidy zamořený, mrtvý les). Nepřežije také v tom smyslu, že je prostým faktem, že lidé se budou nadále mísit, nadále stěhovat a bojovat o prostor k životu. Musíme se smířit s tím, že svět je již natolik propojený, že se nemůžeme starat jen o dění na svém dvorečku, ale musíme vzít zodpovědnost za trochu větší kus světa. Není to snadná věc, ale je jasné, že množství rozdílných kultur v našem okolí nebude ubývat, nýbrž přibývat. A v tomto smyslu nemůže selhat multikulturalismus, může selhat pouze společnost jako celek.

Pocta Mišíkovi

Zítra vychází zajímavé kompilační album k poctě Vláďovi Mišíkovi. Natočil jsem tam jednu píseň, protože mám Vláďu rád a hrozně si vážím toho, že jsem si s ním mohl zahrát. V písni Tea and Crumpets nahrával basu Jaryn Janek, perkuse Michael Nosek, já harmonium, kytaru a zpěv. O zvuk se skvěle postaral Mishan Pajdiak. Harmonium jsem získal od Michala Mravce, velký dík mu za to! Bazarem proměn

V sobotu v Lešné u Valmezu

Opět jedno zásadní sólové vystoupení, jak jinak než na zámku! Malé festivaly vedou!

Na Jazzohraní

V sobotu na Jazzohraní vystupujeme již v 10:45 dopoledne. Bude s námi hrát úžasný Michal Wróblewski na klarinet, tak to nezmeškejte!

Pár kacířských myšlenek o crowdfundingu

Crowdfunding jakožto nový způsob financování nejen hudebních projektů se objevil jako světélko naděje v potemnělé budoucnosti hudebního průmyslu i nekomerčního muzicírování. Funguje tak, že zájemci o výsledný produkt (album, festival, počítačovou hru) si jej předplatí prostřednictvím crowdfundingového serveru. Ten nabízí vícero možností sponzorství formou balíčků předplacených služeb a produktů. Touto cestou již vznikly mnohé zdařilé výtvory, které by možná jinou cestou nemohly být financovány. Jako každý pokrok i tento má však své stinné stránky, a protože o nich se moc nemluví, zkusím na ně upozornit. Nechci tím nikoho od crowdfundingu zrazovat, držím palce všem, kdo takto své projekty zkouší financovat, a mám radost za každý projekt, který si najde cestu na svět díky podpoře lidí! Pouze jakožto filosof cítím povinnost upozorňovat na skrytá nebezpečenství ohrožující lidskou důstojnost v našich každodenních životech.
Crowdfunding jako financování projektu uživateli, zájemci, posluchači atd. je sám o sobě skvělou myšlenkou. Co je méně jednoznačné je forma, kterou se to v současnosti děje, a je otázkou, zda může být tato forma jiná v prostředí, které je konkurenční (je tu stále více crowdfundingových serverů) a orientované na peníze (jde přece o financování). Aby projekt učinily atraktivnějším, vymýšlejí crowdfungové servery spolu s umělci speciální balíčky produktů. Ani nejde o to, že by si lidé analogicky ke slevám v supermarketech kupovali bonusy, které by si normálně nekoupili a které nepotřebují. Závažnější je, co všechno se do těchto balíčků dá dostat: soukromá lekce na kytaru, společné foto, jmenovité poděkování na obalu desky, složení písně na míru atd. atd. Každá kapela si může vpustit příznivce do tvůrčího procesu, jak chce, ale tady se to děje z jediného důvodu: pro peníze. Pokud se balíčky neprodávají, vymyslí se nové způsoby, jak se kapela může prostituovat ať už hudebně či nehudebně. A pamatujme, že crowdfundingovým firmám jde také o výdělek. (S penězi byl ovšem tento problém odjakživa: starší forma financování získáním sponzorství či prodejem hudby například pro reklamy nebo do komerčních filmů jistě také skrývala mnohá etická dilemata.)
Tím, jak je systém crowdfundingu nastavený – buď vše anebo nic, pokud se nevybere cílová částka, peníze se vrací, ovšem autor projektu musí i tak zaplatit crowdfungingové firmě – vzniká tlak na umělce, aby přesvědčili své příznivce a podpořili projekt. A ačkoli je nesporné, že se nevybírají peníze za nic (přispěvatel si předplácí album apod.), vynucený postoj umělce vůči posluchači se nese v duchu žebrání. Umělci nic jiného nezbývá: dokud se nevybere cílová částka, musí všechny dokola přesvědčovat, přemlouvat, podlézat jim, slibovat a prosit. Takže i když umělec nechce nic nepatřičného a neopodstatněného (nechce půjčku zadarmo), ocitá se v nedůstojné pozici doprošovatele.
Zároveň je třeba upozornit na to, že umělec takto nezíská peníze (jako by tomu bylo u žebrání), ale získá dluh. Skupina Mňága a žďorp nedávno vybrala rekordních půl milionu korun na natočení alba v Číně. Ale není to (zatím) důvod k oslavě, jak se někteří domnívají. Znamená to totiž, že jsou o půl milionu chudší. Mají dluh vůči všem těm lidem, kteří podpořili jejich projekt a mají důvěru v to, že se kapele povede projekt uskutečnit. Dluhem se ale člověk stává nesvobodným. Musím dodržet termíny. Už si nemohu vybrat, zda desku vydám či nikoli. Už jí nemohu dát úplně jinou formu. Nemohu ji vyhodit, když po masteringu zjistím, že je všechno špatně a měl bych začít odznovu. A tady je zakopaný asi ten největší pes. Jak totiž určím předem hodnotu uměleckého počinu? Až do posledního momentu nemůže nikdo říci, jestli bude deska zdařilá, či ne, a samozřejmě to bude každý cítit trochu jinak. U uměleckých děl dává předplácení zdaleka nejmenší smysl. Jak mohu vědět předem, že si chci koupit nějakou desku, aniž bych z ní cokoli slyšel? Leda že by byla zaručeně stejná jako desky předchozí, které už znám. A toto je další nebezpečí crowdfundingu: že bude motivovat unifikaci tvorby a vyhnutí se vývoji. (Přemýšlím tu o hudebních projektech, v rámci kterých je položka za výrobu nosičů desetinová oproti nákladům na výrobu nahrávky – V jiné pozici byl například Honza Žamboch, který album natočil a dal k poslechu a pak až prostřednictvím crowdfundingu financoval výrobu nosičů.)
V době, kdy se za hotovou hudbu již prakticky neplatí, je crowdfunding chytrý způsob, jak peníze od lidí získat. Zároveň je v tom prvek vydírání: Když nám nedáte peníze předem, nic vám nenatočíme, nahrávka nevznikne. Ale jakožto umělci bychom si měli uchovat náhled, že něco, co prostě musí vzniknout, co se dere na svět, vznikne tak nebo tak, zatímco to, čehož vznik závisí pouze na penězích, by snad ani vznikat nemělo.
Nevím, zda se crowdfunding udrží jako další zdroj financování nezávislých projektů (trochu mi tu dělá starost, že větší šanci přilákat přispěvatele mají opět populárnější interpreti, zatímco unikátní umělecké počiny takto dostatečnou podporu nezískají, takže je tu stejný začarovaný kruh jako jinde), nebo zda zanikne pro nezájem lidí stejně rychle, jak přišel. Pokud vím, tak ve sféře počítačových her funguje velmi dobře, ačkoli i zde jsou problémy jako opožděné uvedení na trh (dovedete si představit předplácet si desku, kterou si poslechnete až za tři roky? Bude vás ještě vůbec (tato) hudba zajímat?). Byl bych rád, kdyby se udržel jako jedna z možností financování uměleckých projektů a přitom získal lidštější podobu. Tu nebude mít, dokud bude obsahovat elementy prostituce, žebrání, nesvobody a vydírání.

V ryběnaruby!

Již tento pátek zahrajeme opět jako the Odd Gifts v Ryběnaruby v Praze. Místo Filipa s námi jako host vystoupí Michal Wróblewski s klarinetem (E Converso, Mocca Malacco etc.). Můžeme si tudíž klidně fouknout Dvořáka a jiné výstřednosti. Přijďte!

Vědecké okénko: GMO v ZOO

Zoologická zahrada v Atlantě, GA, se nedávno postarala o rozruch ve vědeckém světě, když vydala prohlášení, že v blízké budoucnosti začne vystavovat geneticky upravovaná zvířata. Podle vedení zoologické zahrady ji k tomuto kroku vede nedostatek prostoru a finančních prostředků. „Každý metr se počítá,“ vysvětluje mluvčí zoo. „Stavba pavilónů pro taková zvířata, jako jsou žirafy, se prodražuje a i každodenní péče o nadměrně velká zvířata je obtížnější a nákladnější.“ Přitom přizpůsobit zvířata prostorovým možnostem zoo už prý dnes není takový problém. „Konkrétně u žiraf bude přechod na krátkokrké jedince relativně snadný. Žirafy se rychle množí a samy jsou si vědomy faktu, že dlouhý krk jim při životě v zajetí není nijak prospěšný.“ Zoologická zahrada se nicméně netají tím, že zavedení genetických úprav se netýká jen žiraf. „Obecně můžeme říci, že velká zvířata se budou zmenšovat, zatímco drobná a pro návštěvníky těžko pozorovatelná zvířata se zvětší. U velkých zvířat se ušetří místo a zvýší se bezpečnost pracovníků. Když si takový hroch postaví hlavu, nikdo s ním nehne. Pokud se nám podaří hrocha zmenšit na velikost řekněme morčete, nebude vůbec problém tvrdohlavé jedince usměrnit. U drobných živočichů si zase lidé často stěžovali, že je v teráriích nenašli, a to je špatné pro zoologickou zahradu, neboť návštěvníci si zaplatili za shlédnutí všech zvířat.“ Tento argument, zdá se, ospravedlní i jiné genetické úpravy. Například živočichům, kteří rádi využívají mimikry, aby splynuli s pozadím, budou maskovací barvy nahrazeny křiklavým pigmentem, čímž se stanou pro návštěvníky snadno viditelní. Dále všechna zvířata budou v otevíracích hodinách zoo vzhůru a spát budou pouze v noci či o svátcích. „Máme v plánu i pár překvapení,“ říká mluvčí Atlantské zoo. „Mnoho lidí si stěžovalo, že hrabáč je ošklivé zvíře. Toto zvíře plánujeme vybavit hebkým veverčím kožíškem.“
Vyhrocená debata ve vědeckém světě na sebe nenechala dlouho čekat. Zastánci uchování čistoty zvířecích ras protestovali před zoo s transparenty s karikaturou ředitele zkříženého s kapustňákem. Od protějšího tábora si vysloužili nařčení z puritanismu a rasismu. Vědci, kteří nemají negativní postoj vůči genetické modifikaci, vidí problém jinde. Pokud začne zoologická zahrada předvádět geneticky modifikovaná zvířata, neměla by pak předvádět veškerá myslitelná a vyprodukovatelná zvířata, včetně koz, co dojí mléko s proteinem pavoučích žláz, myší, co by byly nesmrtelné, kdyby jim nerostly nádory po celém těle, klokano-sépií, octomilko-plejtváků, dnes velmi oblíbených žabo-myší a tak dále a tak dále…? Dnešní zoologické zahrady mají přeci svůj původ v osvícenské fascinaci klasifikací a katalogizací. Otázku, jak dnes vůbec pojmout zoologickou zahradu a organizaci zvířat, bude třeba znovu nastolit a zodpovědět. Do debaty vstoupili i leibnizovští zastánci klonování. Nechali by do zoo umístit ovce Dolly 241 až 5847. Návštěvníci by se mohli pokoušet najít dvě nachlup stejné, což by se jim pochopitelně nedařilo.
Budoucnost zoologických zahrad je velikým otazníkem. Málokdo se ovšem k současnému vývoji staví s nadšením. „Jsou zde i jiné závažné problémy. Pokud budou zoologické zahrady pokračovat v praxi krmení zvířat masokostní moučkou z nich samých, pak si uvědomme, že geneticky upravovaná zvířata v podobě pokrmu představují pro zvířata nežádoucí riziko,“ říká italský filosof Václav Bělohradský, který se dlouhodobě staví skepticky ke geneticky upravovaným potravinám.

Převzato z Daily Science

Remix Novosvětské pro DSO Berlin

O.G. se zúčastnil remixové soutěže pro DSO Berlin, který dal k dispozici úryvky z třetí věty Dvořákovy deváté symfonie. Výsledkem je téměř osobní a skromná píseň 1892.
https://soundcloud.com/…es-neighbour

TZ

Píše se rok 2442. Spojený byrokratický uzel pro hudební a těžební průmysl (SBUHTP) Volně sdružených nekompatibilních národů (VSNN) vydal novou vyhlášku, podle které od 1.1. 2442 se zpětnou platností není možné registrovat nová autorská díla. Od tohoto data je nutné veškerá nová díla přiřadit k již existujícím skladbám jakožto jejich adaptace či nová zpracování. Není-li nové dílo přiřazeno k stávající skladbě, musí být označeno jako volná improvizace a nesmí být provozováno více než jednou. Mluvčí mluvčího osmého náměstka ředitele SBUHTP vysvětluje:
„Je dlouho známým faktem, že vše již bylo napsáno. Skladatelské korporace pracují s omezeným hudebním materiálem již po staletí. Dříve tu byl element zapomnění, který vytvářel prostor pro opětovný vstup starých kombinací tónů jakožto něčeho nového. Od vynálezu zvukového záznamu a především od digitalizace partitur a nahrávek je však dohledání a identifikace skladeb otázkou několika vteřin. Nynější opatření má především ochránit velké autorské korporace jako Tin Pan Highway před ušlým ziskem a tím dát nový impuls hudebnímu průmyslu. Od nynějška již nebude možné, že by někdo vzal kus skladby od korporace Beatles Ltd. a kus skladby od Simon & Garfunkel & Sons a vydával to za zbrusu novou píseň kapely Offspring Revival Revival. Není možné, aby se samozvaní umělci přiživovali na výtvorech zavedených firem, jejichž autorství je dobře doložitelné v archivech Pododdělení rozúčtování tantiémů Oddělení registrace autorských paradigmat a vzorců Byrokratického poduzlu hudební a masérské produkce SBUHTP (PRTORAPVBPHMPSBUH­TP).“
Je až s podivem, že se SBUHTP odhodlal k takovémuto kroku až teď. Každoročně se registrují tisíce a tisíce nových děl a stížnosti autorských gigantů každým rokem sílí. Trvale udržitelný růst hudebního průmyslu přeci není možný s nekontrolova­telnou fragmentarizací dodavatelů kompozic. Váhavost SBUHTP vysvětluje mluvčí mluvčího osmého náměstka následovně:
„Bylo třeba udělat tlustou čáru a přitom se muselo postupovat obezřetně. Kdybychom danou vyhlášku důkladně byrokraticky neukotvili, hrozily by nám soudní pře ze stran samozvaných umělců-zlatokopů. Zároveň jsme čekali na dokončení softwareu, který systematizoval veškeré registrované kompozice a potvrdil nám, že seznam možných skladeb je již kompletní. Jedinou výjimku tvořila jedna chybějící kombinace tónů v kompozičním stylu stáje U2 Corporation. Skladbu jsme registrovali pod jménem této korporace, neboť šlo zjevně o přehlédnutí. Ty miliardy skladeb, co z počítače vypadly jako pouhé napodobeniny dříve registrovaných skladeb, výrazně ulehčí SBUHTP, který nyní může rozpustit hned několik pododdělení oddělení.“
Vyhláška byla ratifikována všemi státy VSNN až na jeden, totiž na archaický státeček jménem Kuba. Tamní vláda tvrdí, že na Kubě stále existují umělci, kteří jsou schopni vytvářet originální kompozice. Autoři tohoto tvrzení však očividně zapomínají na fakt, že autorův pocit originality ještě nezaručuje originalitu kompozice. Navíc, kdyby opravdu ještě existovaly nějaké písně, které je třeba dopsat, odhalil by je software SBUHTP a přiřadil je k té autorské korporaci, která má registrována odpovídající skladatelská paradigmata a postupy u PRTORAPVBPHMPSBUH­TP. Uzel pro hudební a těžební průmysl tak jasně vzkázal všem umělcům světa: je konec loupežím za denního světla. Začněte dělat svou práci, a tou je hodnotná úprava skladeb platně registrovaných držiteli autorských práv.

og

V Global Music Rumble

Video z Balcony TV bylo umístěno do soutěže Global Music Rumble. Vede si tam všelijak, od 16. po 182. místo. Momentálně je to 41. pozice. Najdete-li tam cestu, zahlasujte si… Je to pěkný projekt.
http://balconytv.com/…ts/top-voted

http://balconytv.com/…aluska-fears

O.G. v Balcony TV

O.G. vystoupil v Balcony TV s písní Fears a byl vybrán newyorkskými pořadateli mezi „Editors' Picks“ jako teprve čtvrtý záznam z Prahy. Video bylo zároveň zařazeno do soutěže Global Music Rumble.

TAIS Awards a cena jako dar

Tomáš Klement z Pardubického rozhlasu se nedávno pozastavoval nad tím, kolik máme u nás různých hudebních cen. Je jich tolik, že si pomalu každý interpret může nějakou tu cenu odnést. Znamená to, že je hudebních ocenění a žebříčků přespříliš? Nikoliv, a TAIS Awards jsou toho důkazem.
Nedávno jsem se účastnil následující diskuse: podle jedné strany, tlumočící Adornovo pojetí, potřebujeme mít nějaká obecná měřítka vkusu, abychom mohli o hudbě něco smysluplného vypovídat. Subjektivní výpovědi založené jen na vztahu osobního zalíbení nemají žádnou výpovědní hodnotu. To, že se něco někomu líbí nebo nelíbí, je nesporné, ale neříká nám to nic o objektivních kvalitách daného díla.
Já jsem se snažil hájit opačný postoj: Je jistě možné definovat si nějaká víceméně objektivní kritéria pro kvalitu kompozice, pro její originalitu, koherentnost, komplexnost apod. Toto objektivní posouzení nám však nikdy nemůže říct, kdy se jaká skladba někoho dotkne, kdy strhne masu lidí a stane se základem nového stylu, kdy dojde ke skutečnému setkání a uskutečnění hudby posluchačem atd. A je to něco, co každý z nás zná. Nedokážeme vysvětlit proč, ale některé písně se propojili s některými momenty našich životů tak, že se navzájem dokreslují a umocňují. Je to ten pocit, že (ta konkrétní) hudba dává našemu životu smysl, tzn. ne že je tato hudba soundtrackem k našemu životu, ale že náš život je videoklip k této písni! Je toto něco, co postrádá výpovědní hodnotu? Snad co se týče kompozičních pravidel, postupů, zkrátka všeho toho, co lze „objektivně“ posuzovat, neboť toto setkání a snad bychom mohli říci obdarování, se děje na hlubší úrovni hybností a energií, které jsou společné hudbě i našim životům.
Hudební ocenění se většinou vedou v duchu Adornova požadavku na objektivní kritéria, ať už jde o dokladatelné prodeje nosičů, nebo o zprůměrované hlasování hudebních odborníků, akademiků, kritiků apod. Čím víc soudců, tím je rozsudek objektivnější. Bohužel, tím je zároveň méně zajímavý. Je to jako se soutěží královny krásy. Žena, která projde několika koly posouzení mnohačlennými porotami, bude podle všech objektivních kritérií krásná, ale stěží bude opravdu zajímavá pro konkrétního muže a o to méně pravděpodobně bude „tou pravou“. Soutěže krásy jsou vlastně ztělesněním Kantova pojetí krásy jako toho, co v nás vyvolá nezainteresované, nezaujaté zalíbení. Estetický soud je subjektivní soud s nárokem na univerzálnost (Ta se musí líbit všem!). Oproti tomu je třeba říci, že nejkrásnější žena je ta, kterou milujeme, a ta se rozhodně líbit všem nemusí. Vtah k hudbě je však vztahem vášně a nikoli nezainteresovaného zalíbení.
Tais Awards nejsou jako jiné hudební ceny v tom, že nepředstírají (beztak nedosažitelnou) objektivitu. Jsou zaujaté v tom nejlepším slova smyslu. Jsou dílem jediného člověka, který je zároveň vyhlašovatelem i porotcem. Nemusíme sdílet Benův vkus, ale je patrné, že jeho přístup je hnán vášní pro hudbu, která vždy nějakou výpovědní hodnotu má.
Další pozoruhodnou věcí na Tais Awards je, že neudělují ceny na základě soutěže pořadí v pomyslném žebříčku. Tyto ceny se udělují v libovolném počtu a to nikoli „nejlepším“ (opět pochybné slovo, které nám nutí objektivistický pohled) interpretům, ale prostě všem, kteří si podle Benova úsudku zaslouží uznání. A co si budeme namlouvat, každý umělec trochu toho uznání potřebuje. Z tohoto hlediska není příliš mnoho hudebních cen, je jich příliš málo! Totiž takových, jakými jsou Tais Awards. Ceny udělované v Tais Awards jsou dary, jsou osobní, zaujaté, bez očekávání návratnosti.
Toto zamyšlení nepíši proto, abych zveličoval svůj (náš) úspěch, nýbrž proto, že si tohoto úspěchu velice vážím.

O.G. 10.4.2013
tais

Recenze alba na musicserveru

http://musicserver.cz/…e-Odd-Gifts/

Rozhovor s O.G. v deníku

http://www.denik.cz/…0130301.html

Laponští vědci zjistili...

Laponští vědci zjistili, že život je utrpení a nic než utrpení. Naštěstí se zároveň ukázalo, že většina lidských aktivit vede k jeho zkracování (a to jak v případě života lidského tak zbytku života na zemi) a jediným stavem, který lidský život výrazně prodlužuje, je nuda. Nudy v dnešním světě přitom rapidně ubývá, jak vědci dokázali pomocí srovnání bezmála dvou miliard účtenek z nákupních center v Helsinkách a okolí. S úlevou tedy můžeme konstatovat, že tento nechtěný dar, jímž je život, bude brzy jen bezvýznamným kvantovým mžikem v dějinách nebytí. Ať žije věda!

The Odd Gifts mezi 14ti nejlepšími deskami roku 2012 podle Neonu

Album O.G. and the Odd Gifts bylo Pořadem Neon na ČRo Pardubice zařazeno mezi 14 nejlepších alb loňského roku.

http://www.rozhlas.cz/…012--1160040

Čtyři nominace na Tais Awards!

Album O.G. and the Odd Gifts má čtyři nominace v nezávislých hudebních cenách Tais Awards.
http://www.taisawards.com/…awards-2013/

V Mozaice na ČRo3 Vltava

Dnes bylo album O.G. and the Odd Gifts představeno v Mozaice na ČRo3 Vltava! Zaznělo mnoho písní i pár slov o nás. Jsme moc vděční za toto nečekané zviditelnění našich skromných počinů! Druhé vánoce, dalo by se říct.

Hlasovat je způsob života!

Tell Me It Ain't So je nasazena ve Velké sedmě na Rádiu 1. Máte-li chvilku, zahlasujte si, ať to hustí éter! Díky! http://www.radio1.cz/hitparada/?…

Týden s O.G. na R1

Od 17. do 21.9. probíhá na Rádiu 1 týden s O.G. and the Odd Gifts. Ať žije R1!

20.9. v Nočním proudu

20.9. bude O.G. hostem pořadu Noční proud na ČRo Regina. Začátek 23:00.

Album ke stažení

Album O.G and the Odd Gifts je nyní ke stažení v sekci média/hudba. S tímhle názvem mi přišlo vhodné jej nabídnout jako dar posluchačům. Neberte to ale zas tak vážně. Pokud se Vám album líbí, můžete za něj zaplatit dobrovolnou cenu přes odkazy ve zmíněné sekci. Přeji hezký poslech.

Vítejte na stránkách O.G. and the Odd Gifts

Je dnes v módě dávat co nejvíce informací na první stranu a vůbec nic neschovávat do tajných skříněk, natož to pak balit do dárkových papírů. Ovšem informace není myšlenka a nezabalený dárek je jen chabou náhražkou daru. Proto jsou tyto stránky koncipovány tak, aby nepřispívali k lenivění našich mozků. Pokud chcete informace, musíte nejdřív rozbalovat. Přejeme hodně zábavy.

Koncerty

13. 07. 2016 Brno Café Práh 20:00

O.G. solo na Festivalu ve středu

15. 07. 2016 Olomouc Hoblina 20:00

O.G. solo

31. 08. 2016 Praha Malostranská Beseda 20:00

The Odd Gifts + Legendary Buccaneers

05. 11. 2016 Teplice Jazz Club Teplice 20:00

The Odd Gifts

09. 11. 2016 Olomouc Centrum ArtUm 20:00

The Odd Gifts

10. 11. 2016 Brno Stará pekárna 20:00

The Odd Gifts

24. 11. 2016 Opava KlubArt 20:00

The Odd Gifts

Média

Hudba

O.G. And The Odd Gifts (ZIP – 89,1 MB)

(English below) Z odkazu nahoře si můžete stáhnout celé album O.G. and the Odd Gifts ve formátu mp3. Cena alba v tomto formátu je dobrovolná, to znamená, že pokud se Vám album líbí a pustíte si ho víckrát, můžete přispět prostřednictvím odkazů dole Vámi zvolenou sumu. Vaše dary pomohou k tomu, aby vznikaly další podobné nahrávky. Pokud se Vám album líbí hrozně strašně moc, objednejte si CD přes og@oddgifts.cz. Můžete si pročíst booklet s texty, poslat CDčko dál jako dárek atd. Neostýchejte se odkaz dále doporučovat především movitým lidem.

Přispět můžete kartou nebo paypalovým účtem přes PAYPAL:

You can download the brand new O.G. and the Odd Gifts album in mp3 format from the link way up above. The price is completely voluntary, i.e. if you enjoy the album, you can contribute a sum of your own choice through paypal through the link above. If you'd like to buy a CD, please contact us at og@oddgifts.cz

Video